Královna květin - růže
Růže je růže je růže je růže.
Gertrude Stein
Gertrude Stein
Olejíček ve dřevěném pouzdře s lidovým motivem, který jste si přivezli jako suvenýr z dovolené v Bulharsku. Flakony parfémů po babičce ukryté hluboko v zásuvkách starožitného toaletního stolku. Pudrový závan připomínající zatuchlou skříň se zbytky sladké květinové vůně na dlouho nenošených šatech.
Máte snad na mysli růži?
Nejklasičtější květina parfémařského řemesla, která lidstvo provází svou krásou, vůní pěstícími i léčebnými účinky od antiky. Růže má mnoho podob a dalo by se říct, že je univerzální parfémovou a kosmetickou ingrediencí. Od starověkého Říma se z růží získává růžová voda, která má od počátku široké využití v pěstících rituálech, byla ovšem také nositelkou pestrých symbolických významů. Růže byla asociována s Venuší i bohyní Afroditou, později ji přijalo i křesťanství jako mariánský symbol čistoty. Byla spjatá s oslavami a symbolizovala úspěch, svobodu i duchovní očistu. Krása a vůně květiny se stala nekonečným zdrojem inspirace literátů, básníků i malířů, kteří skrze svou imaginaci po staletí objevují její stále nové tváře.
Původem z Persie se růže během křižáckých výprav rozšířila do celé Evropy, kde velmi rychle domestikovala. Z původních přibližně 150 divokých odrůd byly vyšlechtěny tisíce druhů růží, z nich se ale pouze dvě používají pro získávání vonných esencí. Je to růže damašská (Rosa
damascena) a růže stolistá (Rosa centifolia), nazývaná také májová podle měsíce jejího květu.
Od konce 19. století jsou hlavními pěstiteli damašských růží Bulharsko a Turecko, májová růže má v Evropě tradici v hlavním městě parfemářského řemesla francouzském Grasse. Sklizeň probíhá výhradně ručně od poloviny května do poloviny června, a to pouze v brzkých ranních hodinách, kdy se otevírají poupata a vůni ještě nestihl odvanout žár dne. Květy se zpracovávají ihned po sběru dvěma způsoby – hydro-destilací, jejímž výsledkem je nejvzácnější růžový olej a vedlejším produktem pak růžová voda. Druhou nejpoužívanější metodou je extrakce rozpouštědly, z níž vzniká po dalších procesech růžový absolut, jenž má vyšší výnosnost, ale nižší kvalitu. Každý z produktů má lehce odlišné vonné tóny. Růžový olej má profil čerstvě utržených růží s kořeněným, zeleným podtónem, vůně je těžká a dlouhotrvající. Absolut je květinový, ovocný, s podtóny meruněk, vonokvětky, na pozadí s těžším kořeněným, až tabákovým charakterem. Mezi parfuméry se má obecně za to, že nejlepší vonný profil růžového oleje má ovocné tóny a svěží sladké květinové tělo, na pozadí s kořeněným pepřovým a hřebíčkovým aspektem.
Rozdíly ve vůni výsledného produktu jsou dané nejenom způsobem zpracování, ale také místem pěstování růžových keřů, kde hrají roli klimatické podmínky i vlastnosti půdy. Vůně bulharské růže z Údolí růží je svěží, zároveň teplá, sytá a extrémně komplexní, zatímco turecká růže z Isparty je svěže sladká, štiplavě zelená až kořeněná. Májová růže má pak čisté, sladce květinové aroma s medovými, až balzámovými tóny.
Růžový akord se skládá ze tří hlavních komponent, které tvoří 90% vůně, a jsou jimi citronellol, geraniol a phenylethyl alcohol. K nim se pak přidávají další molekuly, jimiž se vůně dále profiluje, a kterých může být ve výsledné kompozici až 300, přesto však tyto přidané složky tvoří pouhé 1% vůně. Růže má téměř neomezené možnosti kombinací a také právem patří mezi nejoblíbenější složky parfémů. Může stát v centru pozornosti, anebo plnit jen podpůrnou roli, aniž by byla v kompozici rozpoznatelná. Současné parfemářství se nebojí extravagantních experimentů, a tak můžeme najít růži, která je něžná a nevinná, ale i svůdná až perverzní, nebo svěží a jiskřivá, stejně jako temná a těžká. Ovšem, slovy Dominiqua Ropiona, vymyslet takový růžový akord, který je originální a zároveň vnese něco nového do tradičního parfémářského řemesla, je jako úkol pro básníka napsat báseň o lásce.